Braniborská brána

Braniborská brána (Brandenburger Tor) je jedním z nejznámějších symbolů Berlína a Německa. Nachází se na konci ulice Unter den Linden, která vede k bývalému královskému paláci. Brána byla postavena v letech 1788–1791 na příkaz pruského krále Fridricha Viléma II. podle návrhu architekta Carla Gottharda Langhanse. Inspirací byl athénský Propylaje na Akropoli, což vysvětluje její klasicistní styl.

Brána je vysoká 26 metrů, široká 65,5 metru a její hloubka činí 11 metrů. Má šest sloupů na každé straně a pět průchodů, z nichž střední byl původně vyhrazen pouze královské rodině. Na vrcholu brány je socha Quadriga, vozík tažený čtyřmi koňmi, který symbolizuje vítězství a mír. Tento symbol se stal důležitou součástí německé historie, především jako připomínka sjednocení po pádu Berlínské zdi.

Brána hrála významnou roli v mnoha historických událostech. Po druhé světové válce byla těžce poškozena, ale zůstala stát jako symbol rozděleného Berlína, když byla východní a západní část oddělena zdí. Po sjednocení Německa v roce 1990 se stala symbolem svobody a jednoty. Dnes je oblíbeným turistickým cílem a často se zde konají kulturní akce a oslavy.