Nekalé praktiky autopůjčovny Sixt v Larnace

Při cestě na Kypr v září 2024 jsem řešil, od jaké společnosti si půjčím auto. Nakonec jsem zvolil autopůjčovnu SIXT. Býval jsem k ní skeptický, ale po skvělé zkušenosti v Jordánsku a jednoduché možnosti rezervace přes Booking jsem se rozhodl znovu využít jejich služby. SIXT operuje ve více než 100 zemích a na trhu je už od roku 1912.

Vše jsem měl zařízené, ale při příletu do Larnaky jsem si uvědomil, že nemám fyzicky vytištěnou rezervaci. Říkal jsem si, že to snad nebude problém – a nebyl. Na letišti v Larnace má SIXT přímo pobočku. Po krátkém čekání u jedné ze čtyř přepážek jsem začal řešit rezervaci. Paní si ji ověřila a několikrát se mě zeptala, jestli mi nevadí, že jde o malé auto, a zda nechci upgrade. Ujistil jsem ji, že malé auto mi stačí. Mezitím mi také nabídla službu tankování, která mě nijak nezaujala a spíše mě překvapila.

Řekla, že letištní benzínka není otevřená 24/7, a protože mám odlet brzy ráno, mohu za poplatek 60 eur přenechat tankování jim. Zní to dobře, pokud by auto mělo 60 litrovou nádrž a já ji odevzdával prázdnou. Odmítl jsem s tím, že si s tankováním poradím. V hlavě jsem si představoval, jak den před odletem kupuji kanistr, který pak u letiště vylévám do nádrže a následně ho věnuji dalšímu turistovi – podobně, jako si Češi na Mallorce předávají slunečníky.

Po asi 15 minutách administrativy jsem si převzal auto. Měl to být Citroën C3, ale dostal jsem Toyotu Vitz. Největší výzvou však bylo, že mělo volant vpravo. Ano, na Kypru se jezdí vlevo, což platí i pro tureckou část ostrova, a to kvůli bývalé britské nadvládě. První jízda mě přesvědčila o tom, že nejhorším autem, které jsem kdy řídil, nebyla Škoda Fabia HTP, ale právě tohle. Jasně, na kyperské dálnici můžete jet maximálně 100 km/h, ale když auto při této rychlosti ve stoupání křičí v otáčkách tak, že máte pocit, že automat zapomněl přeřadit, je něco špatně. Ale byla to moje volba – chtěl jsem auto z nejnižší kategorie, a přesně to jsem dostal.

Za přibližně tři dny mě čekalo první tankování. Čerpací stanice někde mezi Larnakou a Pafosem byla úplně prázdná, i když nebylo nijak pozdě. Jako téměř všude jinde v Evropě se dalo platit kartou. Pro ty, kdo to neznají – systém funguje tak, že do terminálu vložíte debetní nebo kreditní kartu, vyberete stojan, druh paliva a maximální částku, kterou chcete natankovat. Pokud natankujete méně, zbytek se vám nestrhne. Někdy to probíhá tak, že se nejprve zablokuje celá částka a až později, třeba druhý den, se zbytek uvolní a strhne jen skutečná platba. Při platbě hotovostí, kterou jsem zatím nezkoušel, ale hrozí, že vám zbytek nevrátí, a tak můžete přijít o část peněz.

Dva dny před odletem jsem se rozhodl zajet na letištní benzínku, abych ji prozkoumal. Bylo přibližně osm hodin večer, na čerpací stanici tankovali lidé a Google tvrdil, že mají otevřeno 24/7. Nechtěl jsem ještě tankovat, jen se podívat dovnitř, když bylo otevřeno. V areálu čerpací stanice stálo plno aut, dokonce i na žluté čáře. Zaparkoval jsem na snad jediném volném místě na té žluté čáře, ale hned ke mně přiběhla obsluha a křikla, že tam nesmím stát a mám odjet. Zeptal jsem se, jestli mají opravdu otevřeno 24/7. Jejich strohá odpověď zněla jen: „Larnaca... Larnaca...“ Nezbylo mi nic jiného než odjet.

Asi 4 km odtud se nachází čerpací stanice Shell, která je na Google Maps označena jako trvale zavřená. Přesto jsem tam v den odletu kolem desáté večer natankoval, i když tam nikdo nebyl. A tady je závěr: od začátku vás na Kypru směřují k tomu, abyste si koupili službu, kterou nepotřebujete. Letištní benzínka vás pošle pryč a nejbližší alternativu označí Google jako zavřenou. Připadá mi to skoro jako organizovaný systém, jak vydělat na turistech. Raději dejte peníze na dobročinný účel, třeba v Kočičím klášteře, než těm, kteří vám nic navíc neposkytnou, ale přesto chtějí vaše peníze.